Invazní rostliny - Netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera
Netýkavka žláznatá - Impatiens glandulifera
Netýkavka žláznatá je jednoletá netýkavkovitá rostlina, vysoká běžně 2 m, místy až 3 m. Její domovinou jsou západní Himaláje, kde roste v nadmořských výškách 1700-3000m. Do Evropy byla jako okrasná a medonosná rostlina přivezena kolem roku 1839. Kolem roku 1896 byla zaznamenána zplaněle a od té doby se šíří převážně podle vodních toků.
Lodyha netýkavky žláznaté je dutá, tupě hranatá, v uzlech ztluštělá. Kopinaté listy jsou pilovité, krátce řapíkaté. Souměrné květy vyrůstají v hroznech na dlouhých stopkách. Jsou zpravidla červenofialové, v odstínech kolísajících od světle růžové po temně fialové, uvnitř tečkované, s ostruhou. Plodem je pukající tobolka, která dokáže semena vystřelovat na vzdálenost několika metrů. Každá rostlina je schopna vyprodukovat tisíce semen, která blízké vodní toky mohou unášet mnoho kilometrů, proti proudu je mohou roznášet ptáci.
Rostlina je poměrně dekorativní a květy příjemně voní, ale přerůstá, zastiňuje a vytlačuje původní rostlinná společenstva na březích vodních toků, v mokřinách a lužních lesích. Dále díky velkému množství vonného nektaru v květech odlákává opylovače na úkor původních rostlinných druhů. Protože jde o jednoletou rostlinu, nejúčinnějším způsobem likvidace je pokosení nebo vytrhání na začátku kvetení, aby nestihla vytvořit semena.
Příbuzným invazivním plevelem, původem ze západní Sibiře a Himaláje je Netýkavka malokvětá ( Impatiens parviflora ). Je to rovněž jednoletá, 30 - 90 cm vysoká rostlina, kvetoucí žlutě. Kolem roku 1870 byla zaznamenána zplanělá v okolí Prahy, na Moravě kolem roku 1913. Kromě břehů vodních toků se hojně vyskytuje ve vlhkých listnatých i jehličnatých lesích a jiných stinných a výživných lokalitách ( křoviny, rumiště, parky ). Foto: Ohře v K.Varech a Stráži nad Ohří.